20 května, 2007

Konec! To NE!! :)

24/7


Jurva a její chladná klidná atmosféra byla naprosto narušena neklidným a neuspořádaným brownovým pohybem finských studentů :) Zjišťují, že konec semestru se opravdu blíží. Všichni pracují co jim síly a ruce stačí! Nastávají perné chvíle, kdy se plány na lakovnu stávají předětem dohadů a obchodem protislužeb :) ...Škola zůstává otevřena 24/7 a někteří ze studentů pobíhají jako veverky a oči mají vytřeštěné ze značného požívání kofeinu. :) My exčenžáci s pár povinnostmi a pravidelně odváděnou prací /druhý parametr neplatí pro mě/ jsme v klidu. Projektíky máme splněny a kurzy ukončeny.

The SEAT!

Židle je hotová. Je to dobrá zpráva na to, jaké obavy jsem měl z funkčnosti a úspěšnosti technologie, kterou jsem zde exploroval. Testy různých variant lisování různých překližek prokázaly finální variantu, která pak prošla deflorací kovovou tyčí. :) Jak bylo zdejšímy kamarády vtipně poznamenáno, mé menhood nebylo poškozeno a tak i tato fáze proběhla k jeho uspokojení :))

Následující týden putují všechny kovové části na finální povrchovou úpravu do některých z firem, které na tomto projektu spolupracují. Komaxitový umělý chrom, nebo speciální šedá jsou variantami, které jsou pro mne přípustné :) čili uvidíme co se z toho vyvrbí :)

Cítíte také tu sílu, která se uvnitř skrývá? Hodina zápasu tří lidí s touto formou se skrývá v tomto smotku svěrek. Uvnitř se nachází tolik tlaku, že jsem měl obavu, abychom tím neotevřeli novou černou díru. :)

Jakmile budu mít fotky židle z fotoateliéru /i se spoře oděnou modelkou/ tak sem některou ihned vystavím.

Helsinkiiiiiiiiiiii

Následující týden. Tak už to začíná, řekli jsme si u nás doma s mými němci. Začíná konec. Zúčtovali jsme společnou kasu, vracíme si popůjčované věci /trička, peřiny, trenýrky :)/ Už to nebude nikdy takové jako na začátku. :´( Balíme a separátně vyrážíme na nějaké výlety. Helsinki jsem si zamluvil já. :) Do hlavního města Finska, který je velký jako Brno, za mnou, na společný program, dorazí kamarádi z YPMG - Peťa a Peťa. Jsem si jist, že pak zde nebude nuda - jako v Brně....

/to be continued.... /

29 dubna, 2007

TAM TAM TAMPERE

Bylo, nebylo, za několika potoky a několika lesy jendou jedno Tampere. Stalo se, že několik výměnných studentů ze Seinäjoki university bylo přizváno studenty Tampere university, aby si vzájemně poměřily síly v několika kláních v průběhu celého víkendu. ...


Hostitelé se o hostující během víkendových dní dobře starali. Pohoštěni jsme byli bezplatně a podle toho co hrdlo ráčilo, dostatetečně. Hostitelé nám poskytli taktéž bezplatné místo ke spánku v univerzitní tělocvičně. Péče byla intenzívní: ukázali nám, na které místo si máme kdo lehnout, na kolik karimatek, jaké nápoje se smí v tělocvičně požívat, jaká světla a v kolik hodin mohou svítit, v kterou dobu a na kolik sekund se může vyjít ven zakouřit a také pro naši ochranu namontovali nad naše ložné plochy detektory kouře, kdyby náhodou někomu v noci vzplanul spacák, pro naši maximální bezpečnost chyběly pouze kamery. Tuto péči jsme samozřejmě ocenili ze všeho nejvíce.

Pátek večer byl věnovaný obhlídce zatmělého města. Začal hromadnou návštěvou restaurace snobského typu. Pár asociálních a arogantních jedinců /Jakob, SK holky a já/ se této pompézní konformní akce neúčastnilo a dalo přednost korzování skrze teplé večerní město prosáklé mladými lidi, sedícími v kavárenských zahrádkách.

Tampere /webcams 1, 2/ je město, které bylo založeno prý někdy v 18. století nějakým švédským tajtrlíkem Gustavem III, který jej vybudoval jako velkou dračku dřeva a výrobnu papíru. Papír pak následoval textil a rozsáhlý obchodní trh. První el. žárovku zde měla jedna továrna už koncem 19. století, zřejmě v lampě u stolu pana ředitele. Po roce 1970 pak město vyhnalo veškerý průmysl za hranice centra a staré továrny se postupně staly asimilanty mezi secesními a funkcionalistickými budovami centra. ... Obyvatelstvo zde čítá kolem 200.000 kusů a velkou měrou k životu města přispívá značný podíl mladých lidí a studentstva. Tampere má dvě univerzity - aplikované a humanitní vědy. Tím, že se jedná o třetí největší město finska je v Tampere bujná kultůra, bujná ekonomika, kvalitní infrastruktůra a letecké spojení do velkých evropských měst...

V sobotu ráno nás hostitelé hromadně oficiálně přivítali v aule Tamperské applied university společně se stovkou dalších exčenž studentů jiných finských škol. Tam nám také byla sdělena informace o hrách, které se ten den měly uskutečnit a pravidla, podle kterých jsme měli být jejich součástí. Po brííífingu následoval opět vydatný a bezplatný oběd. Opět párek /ne ten k jídlu/ - revolta a revolta - se po obědě zdekovali a místo běhání po půdě kampusu, strávili svou energii promenádami po městě a vstřebávali na různých místech umění architektonické a kafevarné.


Střed města se nachází mezi dvěma jezery, která jsou vzájemně propojena kanálem, obklíčeným původními továrnami. Hlavní náměstí je dominantou celého Tampere. Kdesi jsem četl, že tohle náměstí dostalo ocenění za jeho nasvětlení. Je fakt, že autobusové nádražíčko se skleněnými obloukovými podhledy, bylo v noci impozantně nasvícené a hrálo modrými barvami, vytvářelo nezapomenutelnou atmmosféru celému "žlutému" náměstí. Nejvíce budov je zde vystavěno v secesním a funkcionalistickém stylu. Za zmínku stojí také most překlenující kanál s kamennými ochránci města od Wäinö Aaltonena. ... Postupně jsme oňufali téměř vše, co neslo přízvisko "z Tampere." Prošli jsme město skrz nazrz. Hlavní knihovnu - Metso /Reima a Raili Pietilä/, fabriky na látky a papír, zámeček, kostely lutheránské /neogotické/, pravoslavné /byzantské/ a katolické /neorománské a Kaleva church moderní/. Minuli jsme bohužel bussines centrum a kongresové centrum, které je také jednou z dominant Tampere, avšak pro nás bylo méně zajímavou.

Kaleva church /Reima a Raili Pietilä/ na nás zapůsobil takovým dojmem, že jsme si museli jít lehnout. Natáhli jsme se proto na plážičce jezera a nechali se pár hodin spalovat prvními jarními slunečnými paprsky... Během našeho spánku jsme byli dokonce obšťastněni zajímavou návštěvou z Kačerova. Nicméně představa čerstvého presovaného kafe na zahrádce rušné ulice byla silnější a tak jsme se s našimi kačeřími přáteli museli rychle rozloučit.

Pozdní večer byl pro nás rezervovaný jeden místní klub a dohodnuté speciální studentské ceny, které měly být zárukou "intenzívnější" zábavy. Například Sebastian .......

Neděle byla věnovaná oficiální prohlídce města, ale protože město je značně rozsáhlé a projít jej mohou jen velmi zdatní a zkušení borci, byly pro nás nachystány dva dvoupatrové autobusy, které nás společně s erudovanými průvodci s místem seznámili. Nevěděl jsem, že nejvyšší kopec ve středozemi, kde Tampere leží, je právě zde.... Byl jsem tam a viděl jsem to :)

Jakož již tradičně, po našem příjezdu do Jurvy nás opět přišel pozdravit zcela čerstvý sníh :)

12 dubna, 2007

Vaasa islands

Minulý víkend začalo být konečně výborné počasí. Vyslunilo se, ledy tají a sníh tatam. Dokonce se i stalo, že jsme zaznamenali na našich měřidlech teploty více jak 10°C. Některé finy to zaskočilo takovým způsobem, že si již při těchto teplotách zapínají v autě A/C /klimatizaci/. Nejhorší pro středoevropany - nacházet se v takovém autě s nimi...

Pozn.: Například když cestujeme s naším řidičem každé úterý na jazykový kurz finštiny do Seinajoki. Hodinová cesta v mrazáku, kde je příšerně suchý vzduch a zima, dá pořádně zabrat :) .... Málem jsem onemocněl! :))) Po pár jízdách, kdy on byl v tričku a my po hlavu zababušení, pochopil, že zřejmě je mezi námi určitý rozdíl teplotní sensitivity a již tak moc nechladí, dokonce dnes jsme pociťovali i teplo! :)


Naši finští přátelé se nás česko-německých sirotků zase na víkend ujali a unesli nás na super výlet na ostrovy v okolí Vaasy /cca 70Km k pobřeží/. O jedněch z těchto /to zní blbě :)/ jsem se již zmiňoval, že jsou zapsány v UNESCO a jsou na rajčeti i nějaké obrázky z léta. Navštívili jsme pouze dva z oněch mnoha, protože času nebylo mnoho a taky Inkeri měla nepohodlnou kocovinu :)) ... Příroda se začíná vyloupávat ze zimních pupenů a začíná se stávat nepopsatelnou. Více z atmosféry našeho výletu popíší jistě fotky.


Naprosto, zcela ironicky, naše nadšení z nadcházejícího jara utnulo úplně náhlé sněžení asi půl hodiny po našem příjezdu domů. Nicméně další den vše roztálo a teploty se již držely jen v plusech... Viz. Další fotky z mého krátkého výletu během týdne do okolních lesů Jurvy.

:: Další... vííííkend v TAMPERE ::

30 března, 2007

Habitcentre Jurva

Jak jsem již zmiňoval, škola v Jurvě má hlavně regionální význam. Obory zde vyučované se podílí v rozvoji konkurenceschopnosti místních firem. V okolí se nachází cca dvacet větších nábytkářských firem, které těchto služeb, či možností využívají. Ještě nevím, zda-li firmy za tuto "službu" musí extra platit. Usuzuji však, dle vysokých daní ve Finsku, že se jedná o určitý podpůrný program. Určitě to připomíná snahy tvorby profesních asociací u nás, zde ale mají každopádně větší možnosti. Stejně tak sídlo "asociace" je přímo na univerzitě. Nábytkáři se tam mohou střetávat v budově, která byla postavena před několika lety. Nikkarikeskus / nábytkářské centrum/ - slouží jako administrativní budova, magisterské učební prostory, galerie, ale také jako showroom místních firem! Takový chrám místních nábytkářů :)
V současné době s oborem Design nábytku firmy spolupracují na třech projektech. Nábytek budoucnosti, organický fantazy nábytek a svítící nábytek. Kurz, který jsem si zvolil je zaměřený na nábytek budoucnosti /Innovative furniture - furniture for future/. Firmy zpracovaly své jednnotlivé požadavky a rozdělili je do pěti skupin. Z každé skupiny vznikl poster velky jako dve A0, který byl spise kolazi hesel, obrázků a mot, vyjadřující konkrétní záměr. Pro mě neskutečná zkušenost, vidět skutečnost, že dvacet firem dokáže vytvořit takovýto komunikační nástroj a předat studentům jasně mapované mantinely požadavků, které ale zároveň neomezují volbu z mnoha materiálů a konceptů.

Ne všichni, ale většina finských studentů se zaměřuje spíše na konzervativnější řešení a nábytek inovují změnou materiálů či detailů. Přijde mi, že exčenž studenti zde hrají roli konceptualistů :) Možná to opravdu je záměr a také důvod, proč jich zde mají tolik /11 finu, 5 cizich/. Chci říct, že vlastně jen my cizinci, jsme se snažili v tomto zadání najít originální neotřelá řešení. Z velké části je to určitě způsobeno i naší výchovou. Naše technické školy jsou postaveny spíše na teoretických znalostech, než zdejší, dbající na praktické dovednosti.

Minulý týden jsme měli s těmito firmami randez-vous a každý zde musel prezentovat své myšlenky. Můj nábytek /prezentace 10Mb/, který jsem již začal "strouhat" :) zatím nemá jméno. Jedná se o nízké sezení, které by mělo naplňovat funkci "společenské" židle. Sezení pro mladé lidi. Sezení pro aktivní komunikaci a zábavu. Nikoliv pro "pasivní" komunikaci či relaxaci. Tak jako její podstata, tak i samotná židle musí být aktivní. Proto je navržená jako lehká a velmi pružná. Můj prototyp bude spíše ověřením konceptu, nikoliv typ nábytku, který by místní firmy zajímal, jakkoliv jim přišel při prezentaci zajímavý. ..../čekám odbornou kritiku od Vás :) /


16 března, 2007

SUPER SAUNA

Minulý víkend jsme byli pařit... Na páteční akci v super Jurva hotelu jsem potkal známé, se kterými jsem se seznámil a neviděl od svatovalentýnské párty na tomtéž místě. Jedná se o velmi milé lidi, přátele naší tutorky, kteří mě hned následující den po mém příjezdu do Finska pozvali do klubu hotelu, že mě jako správní Fini společensky unaví. Nebudu popisovat, jak se jim to nepodařilo, :) nicméně jsme si rozuměli. Kimmo, Jaska, Jarmo, Ingere, Jaana a Maija. Tentokrát se mě pro změnu opět znažili opít. Naštěstí jsem všechny drinky zdarma odmítl, čili se mi nic nemohlo stát :). Tihle lidé nás ale pozvali na další den odpoledne k nim do sauny. /Moje literatura uvádí, že když Vás Fin pozve k sobě do sauny, tak se jedná již o něco společensky významnějšího./ S radostí jsme přijali, ačkoliv jsem měl stále na paměti finského sauničáka z Joensuu.

Odpoledne pro nás bylo přistaveno auto,
které nás pak transportovalo do saunovací destinace. Rodina Ingere žije ve starých školních budovách. Jakoby dávné jednotřídky. Dvě separované budovy, velké, tak, že by se do jedné vešly dva i tři byty. Nádherný tvůrčí prostor. Obrovké pokoje, staré třídy. Některé jako obývací pokoj, malá školní jídelna jako kuchyň a z tělocvičny modelářská dílna. Dům rodičů byl naprosto podobný avšak ve zdejší telocvičně měl otec malířský ateliér plný narvaný reliéfními obrazy a plátny, klidně 2x1m. Ve dvoře pobíhalo celkem pět pesotů. Kromě čoklíků se ještě starali o slepice a další havěť, na kterou jsme my češi na vsích zvyklí. V těchto původních přilehlých budovách se nacházely také prostory sauny, která byla postavena pravděpodobně ve stejné době jako stará budova školy.Obklady již svou načernalou barvou připomínaly dlouhý čas fungování a střídajících se potících těl. Vytápěcí kotel nebyl elektrický, ale na dřevo, čili průběžná péče o oheň byla stejně tak nezbytná, jako chlazení dalšího piva :) ... Chlazení těl probíhalo především venku v hromadách tajícího sněhu. Vtipný /pro někoho/ byl ten moment, když si někteří ve tmě spletli hromadu sněhu se stejně velkou hromadou zasněženého popela. Na takové jsme pak jen povolávali různé impertinentní hlášky jako: "hey niga, light up the fire." :) atd. Pivo a dřevem topená sauna jsou předzvěstí dostatečné zábavy. Naštěstí jsem jich neměl tolik, abych se nemohl účastnit karetních her a karnevalového večírku z úžasných finských krojových oblečků, které jsme vyštrachali kdesi v truhle na půdě. :)

Fotky brzy vyvěsím. Fotky interiérů /i pro Bóru/, mám dohodnuty, že mi povolí udělat, jen musí uklidit :)

Příště jdeme prý na ryby...

TOiLET NEWS PAPER

Tohle mě fakt dostalo. ;-)

Údajně byl link na tento blog publikován v lidových novinách - jaká zodpovědnost že to na mě nyní padá? :)

Ivošku, jsi můj kanec :) díky! :-D

10 března, 2007

Jurva v noci

PÁRTY "NO SPARTY," MÁLEM BEZ PARTY


Minulý týden jsme byli pařit. Docela nudná věta na to, jak často se to děje. V Jurvě se totiž nic moc sociálně-akčního nedá dělat. Mobitexy /kluci gratuluji!!!/ tu nemáme, abychom se mohli opíjet pod rouškou designového happeningu a tak se utvářejí různé pseudodůvody, proč uspořádat u někoho doma párty. U nás byla kupříkladu párty na oslavu Jakobových 10 hodin bez cigarety /spánek se nepočítá/. No, takový významný moment ještě od této párty doposud znovu nenastal. Párty byla ustanovena předvečer předchozího dne. V devět hodin večer dne, kdy párty měla začít, na ní byli jen tři lidé - my. Už jsme si začali dělat fórky, jakože jsme looseři, a že Ti naši "kamarádi" od nás z aťasu pěkně kecali, když říkali kolik vodky donesou. Avšak během další půlhodiny se do našeho malého bytečku začali slétávat konečně nějaké známé tváře. Nejprve to byli naši známí, pak známí našich známých a pak i známí známých našich známých. Nebyli jsme překvapeni - to nemohu říci. :)) Napočítali jsme takových třicetpět lidí, kteří se u nás v průběhu vystřídali. Samozřejmě jen Fini a Švédi. Pozitivní na nich bylo to, že pokaždé něco přinesli a již to zde, společensky unaveni, zanechali. Včetně lahví a plechovek, které jsou vratné. Důležitým zjištěním ale pro mě byl index rychlosti akceptace místa a času párty. Průměrný finský student je zřejmě každý den v pohotovosti se svou párty výbavou a připravený vyrazit na tah. Stačí pouze zaslat krátkou textovou zprávu s udáním místa a času, nejpozději hodinu před začátkem párty. Hooops. ... Další den jsme uklízeli. Další pozitivní dopad.

06 března, 2007

Týden v JOENSUU

ZVRTLO SE TO :)


Před dvěma týdny, když zde byly tak kruté mrazy, že Vám při vyslovení slova voda vypadla kostka ledu z úst a konečně začal i oskar šajnit, jsem byl na cestě do Joensuu, do města s dvěmi univerzitami a asi 100-150 zahraničními studenty. Zároveň také do města, kde jsou i exchange studenti z naší brněnské školy...

Přesně jak jsem popisoval o komplikovanosti dopravy v této lokalitě, stejně komplikovaně jsem se dostával z Jurvy ven do "civilizace." Večer před mým odjezdem /Murphy/, balíc si věci na cestu, mi začalo vrtat hlavou, co když existuje efektivnější cesta ven? Nakonec jsem ji v jednom "OFFLINEovým" /papírovém :)/ jízdním řádu celého finska našel. Znamenalo to vstávat ve 3.30 /také Murphy/. Dobalil jsem 0.30. No neberte to, když cesta tímto spojem byla o několik hodin kratší a ještě mi nabízela i nějaký čas strávit ve městě, kde jsem ještě nebyl!

VAASA

Město celkem malé, celkem přístavní. Asi jedna z metropolí Ostrobothnie, asi ale ne tak velká, aby sem vedla hlavní trať vlaku. Avšak i tak v jízdních řádech autobusů vše začínalo, nebo končilo Vaasou. :) Měl jsem na prohlídku rozednívajícího se cca 15.000-cového města celkem dost času. Takže jsem si jej s báglem na zádech a lyžemi /napříč/ za krkem prošel. Z fotek pak můžete zcela jasně vidět, že mě ohromila jedna z budov na náměstí /webcams 1, 2, mapy/. Podobná jí je i v Helsinkách /tak se už těším/. Zajímavější na ní je však to, že jsem zde vůbec neočekával tento druh architektury. Možná mě odborníci vyvedou z omylu... jakoby mírně otírala Kotěru, nebo Kotěra otíral ji? Centrum města je situováno na drobném kopci, který se svažuje na jednu stranu k moři a na druhou do vnitrozemí. Dobá poloha pro rozhled na obě strany a koncentraci všeho bezpečí na vrcholek kopce. Ostrovy kolem Vaasy byly čerstvě zapsány do seznamu UNESCO.

Cesta z Vaasy byla celkem nudná a nebýt pohodlných sedaček a řvajícího Springsteena v mých uších, tak by byla i strašně zdlouhavá. Vnímal jsem ještě i okolí - bříza, bříza, borovice, bříza, borovice, bříza, borovice, borovice, dlouho nic a pak zase bříza a borovice.... - Seinäjoki - město, které máme za normálních okolností k dosažení za hodinu, bylo mé přestupní po 6 hodinách cestování. :) Na nádraží jsme si dokonce ten samý vlak vyěnili se seinäjočskými exčenžáky, :) takže jsme si měli příležitost poklábosit mezi tím, než nám pánové v čepicích pozvedali plácačky.

Po dalších šesti hodinách a dalších dvou přestupech, mnohokrát uspaný zábavou sledováním kombinací a variací na téma bříza a borovice, to už pak šlo rychle. Od této chvíle jsem byl skoro v Joensuu, kde jsem měl býti očekáván. Leonka - krásnější modrooká polovina našeho nábytkářského zastoupení v Joensuu /Honza jistě promine/, mě již na nádraží očekávala společně se svým Růžovým panterem /jízdní kolo špičkové kvality/, na nějž jsem s radostí přenesl většinu mé zátěže, a tím se tak stal přítěží na jejich další týden.

JOENSUU

Asi po pětačtyřiceti minutách nepřetržité chůze jsem byl ubezpečen, že jsme už skoro tam. Po deseti minutách se v lese /všechno ve Finsku je v lese/ vylouply panelové domy, naplněné studenty. V respektu k přírodě nejsou budovy často vyšší než okolní stromy /neplatí pro centrum města/.... Takové studentské panelové sídlišťátko mezi jehličnatými porosty :)

Joensuu má cca 60.000 obyvatel a jako každá Finská města je velmi rozlehlé. Nezbytnou nutností je tedy míti v takovémto prostředí auto, nebo jakékoliv jiné vozidlo /kolo, scooter, moped, běžky?, dročku.../. Nevím, co se děje při vyslovení slova voda v -30°C při jízdě na kole, bohužel jsem to již ani nemohl zkusit.

Netušil jsem, že společně se svým příjezdem dotáhnu i oblaka předsvěstující příchod oblevy. Den ode dne bylo teplejší, zamračenější a deštivé počasí. Jediné co se v takovém dá provádět je společensky se bavit a společensky se unavovat. Provozovali jsme obé. Zažil jsem taliánskou párty společně s dalšími asi 80-ti exčenžáky z různých koutů světa. Už vím, co svět sbližuje... Nicméně čtyřicetipěti minutová cesta v -15°C na kole zpět nechá vystřízlivět i absolutní sociální trosku. :) Po náročných večerech ve Finsku následuje sauna /již jsem zažil i před a byla lepší/. Slýchával jsem o situacích, kdy společně s nezkušenými středoevropany /pokud nás tam mohu počítat také/, zavítá do sauny i Finský bodrý saunič. Takový saunič dává o své přítonosti najevo velmi, doslova, vřelou atmosférou. Po kýblech zásobuje kotel sauny vodou tak, jako by Vás v ten moment vyliskalo regiment kožených rukavic po celém těle. Rozhodně jen looseři užívají pouze šufánkovitého nástroje, který je ke kýbli příslušenstvím... Ten užívám často i já :)

Nicméně i přez nepřízeň počasí jsem velmi toužil po poznání další finské destinace za dne. Bylo mi přiděleno staré armádní kolo a tak jsem společně s Honzou a Leonkou /dále H&L/ mohl navštívit jejich univerzitní prostředí a různá místa v Joensuu. H&L mě provedli kompletně po všech ateliérech a dílnách, které mají na North Carelia Polytechnice k dispozici. Usoudil jsem z viděného, že jsme asi jenom 150 let nazpět, čili pořád nám zbývá určitá šance to dohnat :))

DOWNTOWN

Centrum města je situováno do téměř pravidelného rastru, ve kterém jsou důležité dvě, kolmo se protínající osy. Kostelní ulice se dvěma kostely na každém konci a dlouhou nákupní zónou. Ve městě jsem objevil, resp. nechal si objevit několik zásadně zajíavých budov - viz foto. K nejzajímavějším z nich patří zřejmě 150 let starý lutheránský kostel, přesně na druhé straně kostel katolický, moderní náměstí /webcam/ a budovy univerzity. Sqosty zdejší architektury reprezentují například budova multifunkčního sportovního centra, která je prý největší samonosnou dřevěnou konstrukcí v severní evropě, městská knihovna /budova roku 1992, arch. Tuomo Siitonen/, která svým dispozičním plánem údajně koresponduje s proporcemi a rastrem města. Finský lesní výzkumný institut v Joensuu /METLA/, postavený v roce 2004 arch. SARC - Antti-Matti Siikala, je také zdejší pýchou a patří mezi novodobé finské architektonické špičky. Jejímiž pompézními technickými údaji se můžete kochat na stránkách institutu, ten svou strukturou připomíná část činností LDF /trošku/. V povzdálí Joensuu se pak ještě skrývá jeden krásný moderní kostelík, kterého jsem i kvůli špatnému počasí neměl tendenci navštívit. Pokud se mi podaří sehnat obrázek, hned jej sem dám. Místní krajinnou architektůru doplňují také vojenské bunkry, které tuším byly zřejmě zbudovány vzhledem k blízkosti ruských hranic.

DOKOLA O KOLECH

Během cestování na kolech jsme v celém týdnu zažili spoustu srandy. Jistě víte, že předměty mají duši. Kola vlastně dvě, ale to není podstatné. Každé kolo, které jsem v Joensuu osobně potkal /osedlal/ bylo svou osobností a každá z nich se mi vryla do paměti /i jinam :)/. Jedno bylo malé a subtilní, nicméně několikrát vezlo mě i Honzu, další bylo velké staré a vojenské, velmi odolné a nevzhledné, to třetí bylo krásné růžové konstrukčně středně pevné, ale strašně ukecané /drnčelo a cinkalo/ :) Každé z nich mělo i své nálady. Například při jednom celodením týrání a finální zastávky u dalekých kostelů se nám dvě kola zamkla řetězem k sobě a ještě naschvál zalomila klíček v zámku. Museli jsme rozmazlence vléci zamčené přez celé město až k univerzitě, kde pak Honza velmi profesionálním grifem a vlastně i pákovými nůžkami spojení přerušil...

Jsem velmi vděčný za to jak se o mě H&L o celý týden starali a opečovávali mne, touto cestou jim ještě jedenkrát děkuji za příjemně strávený týden v Joensuu. Jen škoda toho počasí. S mým odjezdem začalo v Joensuu býti jasno a slunce nacházelo opět volná místa mezi mraky... Snažím se to nebrát osobně... :)) Návrat byl víc než nevyhnutelný, týdenní dovolená skončila a mě čekala další cesta do Jurvy kolem borovic a bříz....

Další fotky opět na suomila.rajce.net